Za všechno můžou.......RODIČE:)

Dne 27.1.2007 mi přišla tolik očekávaná zásilka a v ní byla moje FCI chráněná chovatelská stanice Soley Austerlitz  s registračním číslem : 1464/06

Ale pěkně od začátku:

Když jsem se 9.12.1988 narodila mým rodičům, určitě netušili, co vše je se mnou čeká…

    Přeskočíme prvních pár let, první krůčky, slova i celé věty a dostaneme se do doby, kdy mi bylo šest let. Měli jsme nově postavený dům a v okolí se pořád kradlo. A tak se rodiče poprvé dostali k myšlence pořídit si psa….netrvalo dlouho a už jsme si vezli domů neuvěřitelně živý uzlíček. Jmenovala se Rita a byla to úžasná dobrmanka bez PP. Ač menší, měla obrovské srdce. Její ďábelský vzhled podtrhovaly kupírované uši, které měla opravdu maličké, takže vypadaly jako čertovy rohy. Chodily jsme spolu ven a zažily spoustu pěkných i méně pěkných zážitků. Ritušku jsme museli nechat uspat v jejích šesti letech kvůli rakovině jater. Dům byl prázdný a všude bylo ticho…ale ne dlouho.

    Dne 13.8.2001 jsme si přivezli naši druhou dobrmanní holku. Vybírání bylo jednoduché a vše záleželo jen na mně. Bylo to nejživější štěně z vrhu, měla obrovské packy a pořád si se mnou hrála. Když jí bylo půl roku, začaly jsme chodit na cvičák a zároveň jezdit na kolečkových bruslích. Na cvičáku jsem byla jediná, která měla dobrmana. Tak trošku exot, třináctiletá holka s dobrmankou s teroristickými sklony. Cvičení nám docela šlo, Rennu všechno bavilo a tak jsme dělaly obrovské pokroky. Nejvíce ji bavily obrany. Milovala, když mohla ulovit figuranta. Čas běžel a nám se střídaly dobré, ale i špatné chvíle, zvláště co se úrazů týkalo..:( V roce 2006 jsme úspěšně složily bonitaci na Slovensku. Rennuška byla chovná, krásná, ale už nebyla nejmladší.... Několik měsíců mi trvalo vybrat krycího psa pro „Mimi“. Byly to hodiny strávené na internetu hledáním vhodného psa s nepříbuznou krevní linií, pevným zdravím a pokud možno s co nejvíce zkouškami. Na začátku července jsem byla již po několikáté na výcvikovém táboře, kde jsem se opět seznámila s několika zajímavými lidmi. Jedním z nich byl pan Miroslav Řepa. Venčila jsem Bárnyho, kterého jsem měla ve výcviku, a pan Řepa se mě zeptal, jestli je na prodej, že se mu velice líbí. Odpověděla jsem, že ne, že není můj. Že ho pouze cvičím. V rozhovoru jsme pokračovali dál a nakonec jsem se zeptala na vhodného krycího psa. Pan Řepa mi navrhl, abych se šla podívat na práci Luďka Šilhavého (na kterého se chodil dívat celý tábor:) s Cliffem. Při obranách jsem se na něj koukala několik dní. Scanovala jsem v něm každou kostičku, hledala něco špatného, nestandartního...ale nic:)) Kille, jak mu říká jeho majitelka, byl pro mě výhrou. K Rennuščině cholerické povaze se hodil výborně, protože je to pes se skvělým, přátelským a vyrovnaným charakterem.

    Dne 14.10.2007 se nám narodila štěňátka, pět kluků a pět holek. Ale jak už to bývá, ani tohle se neobešlo bez problémů. Předposlední štěně bylo příliš dlouho v porodních cestách. Když se mi ho pomocí mírného násilí podařilo vytáhnout, nedýchalo. Tak začala velká záchranná akce. Podařilo se nám odstranit vdechlou tekutinu, ale i tak jsme měli velké obavy, že nepřežije do dalšího dne. Byl to nejmenší pes, oproti svým sourozencům byl poloviční. Dostal pískovou šňůrku a jelikož pořád pískal říkali jsme mu "Pískáček". Nakonec vše zvládl na výbornou:) Již třetí den jsem věděla, která z fenek zůstane u mě. Jelikož měla oranžovou šňůrku, říkali jsme jí "Oranžáda". Avšak když došlo na výběr jmen, byla to krize...:)

    Vybrat z cca 200 jmen jen 10 a z toho pět pro kluky a pět pro holky byl horor. Ale nakonec jsme po několika hodinovém dohadování vybrali tato jména: Akara, Akira, Alegra, Arria, Aura a pro kluky Awar, Auris, Assir, Atom a Alex.

Mimísci (někdy se jim taky říkalo "crittersáci", podle toho jak moc řvali :) se pomalu rozprchli do svých nových rodin a doma s námi zůstali Akarka a Alex. Alex (Kocour) měl jít do Německa, bohužel jsme se s paní zájemkyní nedohodly a po dlouhém slibování, že pošle peníze, bylo rodinnou radou rozhodnuto, že Alex zůstane doma a najdeme pro něj někoho jiného.

    A jak už u nás bývá snad zvykem, vybírali jsme a možná i přebrali a Kocour zůstal u nás.

A tak se naše rodina rozrostla o další přírustek.

Taková normální rodinka:

    A tak se naše původní velká rodina, skládající se z bývalého vojenského psovoda Tatínka, vše živé milující Maminky, počítačemi poblouzněného Bratříčka, dobrmany milující Dceručky (mě), dobrmanní mamky Renušky ( Richie Renna z Helfštýna), hodné labradorské tetičky Bonnie ( Bonduel GM) a věrné hlídací tety mimísků Tessy (Tessy von Pollar), rozrostla o největší smolařskou dobrmanní holku Akaru (Žakarku) Soley Austerlitz a přidušeného kluka Alexe Soley Austerlitz.

    Naši pejsani jsou členové rodiny. Spí s námi v postelých a mají všechna výsostná práva:)

A ať už máme v domě třetí sadu nábytku, devátou sedačku a nespočet křesel, ač maminčina okrasná zahrádka vypadá jako po nájezdu kobylek a je celá zamřížovaná ( všude plot :)))), ač jsou po každém dešti v domě blátěné packy a i když každé, právě vytažené, oblečení z pračky má na sobě nějaký ten psí chlup ......MILUJEME JE!

    A budeme je milovat, i když provedou něco, o čem ví že nesmí. Ono totiž stačí, aby se na Vás podívali tím svým dobrmanním kukučem ala Rarášek, a v tu chvíli Vás přejde veškeré soptění a běsnění. Vám pak nezbyde nic jiného, než se začít smát:)))